Koupelny Vodoinstalace Vodoinstalace Plynoinstalace Vytápění

Tepelná čerpadla

Tepelné čerpadlo je zařízení, které se používá k ohřevu či předehřevu topné vody, k ohřevu vody v bazénu, k přípravě teplé vody, k teplovzdušnému vytápění, atd.

Tepelné čerpadlo využívá nízkopotenciální teplo z vnějšího prostředí (z nízkoteplotního zdroje).

Teplo je odebíráno z okolního prostředí pracovní látkou (vzduch, voda, glykol, solanka, atd.) a je přenášeno do výparníku. Tam je teplo odnímáno pracovní látce pomocí chladiva. Zahřátím kapalného chladiva dochází k;jeho vypařování. Páry chladiva jsou odsávány a současně stlačovány v kompresoru. Tímto procesem se ještě zvýší jejich teplota. Páry jsou dále odváděny do kondenzátoru, kde předají teplo ohřívané látce, zchladí se a změní své skupenství na kapalné. Kapalné chladivo je zpět přiváděno přes expanzní ventil do výparníku. Celý cyklus se opakuje.

Zdroje nízkopotenciálního tepla

Okolní vzduch, podzemní, povrchová voda, odpadní voda, geotermální voda, půda, technologické teplo.

Okolní vzduch

Zdrojem tepla je vzduch vně objektu. Vzduch je přiváděn do výměníku, kde předává teplo teplonosné kapalině, ochlazuje se. Výkon tepelného čerpadla je závislý na teplotě vnějšího vzduchu.

Odpadní teplo

Zdrojem tepla je vnitřní vzduch objektu, který je odváděn větracím systémem nebo technologické teplo vznikající při výrobě.

Z půdy

Teplo se odebírá z půdy pomocí horizontálních kolektorů – sběračů z plastových trubek v nichž cirkuluje solanka – či jiná ekologicky nezávadná nemrznoucí kapalina. Trubky se umisťují do hloubky 1,2 – 1,6m pod povrchem země, v nezámrzné hloubce, ve vzdálenosti 0,6 – 1 m od sebe. Velikost plochy kolektorů by měla být asi 2,5 až 3 x větší než vytápěná plocha. Z 1 m2 je možné získat 10 – 35 W energie. Množství získaného tepla závisí na velikosti plochy kolektorů, na horninovém prostředí, atd.

Existují rovněž tepelná čerpadla s tzv. „přímým odpařováním“, která jsou opatřena měděnými kolektory a naplněna ekologickým chladivem. Nároky na pokládku kolektorů jsou výrazně nižší než u předchozího typu.

Hlubinné vrty

Teplo se získává pomocí suchých nebo zvodnělých vrtů 120 – 150 m hlubokých. Okolní prostředí je ochlazováno zapuštěným výměníkem z plastových trubek. Vrty se umisťují nejméně 10 m od sebe. Množství odebraného tepla závisí na geologických podmínkách – složení hornin, hloubce vrtu, složení pracovní látky – solanky, atd. Běžně se počítá s;měrným výkonem jímání 55W/m.

Ze dvou studní

Z jedné studny je čerpána voda, která je zdrojem tepla. Po předání tepla se ochlazená voda vpouští do vratné (vsakovací) studny. Hloubka studní je závislá na hladině spodní vody, doporučuje se hloubka cca 10 m. Pokud jsou studny ve svažitém terénu studna vsakovací má být výše než vsakovací a vzdálenost mezi studnami by měla být nejméně 15 m. Podmínkou pro použití jsou geologicky vhodné podmínky – dostatečný a stabilní průtok vody a její kvalita – chemické složení. Spodní voda je dobrým zdrojem tepla, protože si během roku (i v;zimních měsících) zachovává poměrně stálou teplotu.

Geotermální prameny

Využívá se pramenů teplé podzemní vody. Tato voda má během roku stálou teplotu a má dosti velký tepelný výkon.

Rozdělení tepelných čerpadel

Nejčastěji se tepelná čerpadla rozdělují podle druhu ochlazovaného/ohřívaného média:

  • země / voda,
  • voda / voda,
  • vzduch / voda,
  • vzduch / vzduch

Informace převzaty ze stránek http://www.avtc.cz/?page=princip